Svet-Stranek.cz
Banda ze Chcebuze

Chcebuz - big city life:Osobní stránka na adrese: bandazechcebuze.svet-stranek.cz

Chcebuz - big city life

Obec ležící severovýchodně od Štětí, je doložena v písemných
pramenech již roku 993, když Boleslav II. daroval zdejší osady nově zakládanému
benediktisnkému klášteru v pražském Břevnově u kostela svaté Markéty. Zdejší
kostel svatého Petra a svatého Pavla je pravděpodobně jedním z těch 20 kostelů,
které nechal ve svém knížectví postavit kníže Boleslav II. Chcebuz je tedy
nejstarší doloženou obcí zdejšího regionu. V roce 1295 zde žili Martin a Vítek
ze Chcebuze. Ve 14. století sídlili v místě pozdějšího zámku. Potomky původních
držitelů Chcebuze byli pravděpodobně Dovolové ze Chcebuze, kteří jsou ve zdejším
regionu doloženi roku 1498.
Nejvýznamnějším feudálními držiteli Chcebuze se
stali na dobu 150 let Kaplířové ze Sulovic. Roku 1497 za panování Vladislava II.
Jagelonského jim byl chcebuzský statek zapsán do zemských desek jako svobodné
dědičné panství - alodium. V polovině 16. století, roku 1544, byla zdejší tvrz
přestavěna na jednoduchý renesační zámek. Obdélníkové stavení mělo jedno patro a
na straně do dvora byly v obou podlažích renesanční arkády. Do dnešní doby se v
přízemí zachovaly hřebínkové klenby. Zámecká budova byla za třicetileté války
zpustošena a stala se neobývatelnou na dlouhou řadu let.
Roku 1600 byl
držitelem Chcebuze Adam Kaplíř Osterský ze Sulevic, který měl tři syny: Jana,
Albrechta Felixe a Adama. Chcebuz obdržel Albrecht felix, který se značně
zadlužil, zemřel roku 1619. Po něm zdědily statek jeho čtyři dcery a tím se
majetek značně rozdrobil a špatně se na něm hospodařilo. Proto jejich bratranec
Oldřich Kaplíř násilně obsadil Chcebuz během stavovského povstání. Měl ale
smůlu, neboť pro účast na povstání musel roku 1629 za Chcebuz zaplatit pokutu
4000 kop míšenských a Radouň mu byla změnena v manství. Zadlužený statek
neudržel a proto jej prodal svému švagrovi Kašparu Mikuláši Belvicovi. Ale ani
tomu se zde nedařilo a roku 1644 prodal statek Jakubu Vilému Knoblochovi,
sezením na Mastířovicích.
Od roku 1683-1801 vlastnili panství Pachtové z
Rájova, když panství zakoupila za 66 400 zlatých hraběnka Matylda Pachtová z
Rájova, sídlící na blízkém Liběchově. Pachtové obnovili zámeckou budovu a
přilehlé hospodářské objekty. Chcebuz se od roku 1729 stala sídlem správy
pachtovských tak zvaných "hořeních statků", které sestávaly z obcí Drahobuz,
Sukorady, Brocno, Snědovice a Chcebuz. V zámecké budově už potom nikdy nebydleli
vlastníci panství, byly tam pouze byty vrchnostenských úředníků.
V letech
1802-1848 příslušela Chcebuz k panství Liběchov, které v té době vlastnila
rodina českých podnikatelů Veithů. Po jejich úpadku panství postupně koupilo
několik nešlechtických majitelů, poslední byla rodina Homolků. Po roce 1948 byl
zámek používán jako administrativní centrum státního statku. V roce 1970 zámecká
budova vyhořela a po požáru je v troskách. Postupně se z ní stává ruina. Po roce
1990 byla vrácena v restituci poslednímu majiteli.
Hlavní chcebuzská ulice ústí
do svažité oválné návsi, na jejíž straně je bývalý zámek a proti němu školní
budova, postavená roku 1875. Až do roku 1945 se zde vyučovalo jen německy, po 2.
světové válce zase jen česky. Pro nedostatek dětí v ní bylo vyučování ukončeno
roku 2000. Nedaleko školy je jednopatrová empírová budova fary. V ohnisku
ústředního prostoru obce stojí barokní kostel, jehož vysoká věž je pohledově
velmi exponovaná ze široké podřipské krajiny. V druhém ohnisku návsi stojí proti
kostelu barokní sousoší P. Marie se svatým Václavem a svatým Vavřincem z roku
1788. Sousoší je umístěno v ose kostela.
Původní kostel ve Chcebuzi byl
zasvěcen již r. 993 svatému Petru a Pavlovi, avšak zcela vyhořel roku 1656,
rekonstruován byl roku 1684. Pozdější majitel panství, hrabě Hubert Karel Pachta
z Rájov, nechal po sta letech vyhořelý kostel zbořit a v letech 1781-1784 zde
dotoval novostavbu kostela, který je dnes ceněn jako vynikající barokní památka.
Půdorysně je to prosté jednolodí s půlkruhovým závěrem prebytéře(kněžiště) a s
věží v západním průčelí. Loď a kněžiště je sklenuto čtyřmi poli ploché klenby.
Na stropě jsou fresky J. Kramolína z roku 1784. ltář z druhé poloviny 18.
století má obraz od Ignace Raaba a zlacenou řezbu. Ve věži je zavěšen zvon z
roku 1566, který ulil známý zvonař Brikcí z Cimperka. Druhý, větší zvon pochází
z roku 1610. Oba zvony mají české nápisy. Kolem kostela býval původně hřbitov,
ohrazený obvodní zdí a plastikami. Před západním vchodem do kostela je náhrobní
kámen Johanna Wratislava Claryho ze Snědovic, kterého zavraždili poddaní roku
1720 v hlubokém lese u Stračí. Tehdy tudy vedla dálková cesta ze Snědovic do
Liběchova a dále přes Mělník do Prahy.
V obci jsou dochovány domy z pozdně
barokní i empírové z počátku 19. století, některé jsou zděné se štukovým
dekorem, jiné jsou roubené. Řada z nich dnes slouží jako rekreační chalupy.

Chcebuzí neprotéka žádný potok, a proto se dříve obyvatelé zásobovali vodou z
vlastních studní. Nyní je v celé obci rozvod vody z vodojemu, který stojí při
cestě do Veselí. Od nynějšího chcebuzského hřbitova z roku 1786, který je
umístěn severně od obce, je nádherný rozhled na podřipské Polabí a odsud přes
homole Českého středohoří až k Vlhošti a Ronovu.
V roce 1888 žilo v obci 909
obyvatel, zatímco dnes jen 233 obyvatel.
Kostel sv. Petra a Pavla, Chcebuz